OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bylo jednou jedno děvčátko a to mělo starší sestru. Sestra byla zpěvačka, nikterak nadaná, ale díky tvorbě svých spoluhráčů byla poměrně dost známá. A tak není divu, že se onomu děvčátku také zachtělo stát se slavnou zpěvačkou. A protože se mu líbil i styl hudby, na který se před mnoha lety jeho sestra dala, volba byla jasná. Dívenka si založila svou vlastní skupinu a teď očekává úspěch.
Ovšem tomu mohlo být úplně jinak, ale nemyslím si, že na tom nějak záleží. Onou starší sestrou je Liv Kristine Espenaes-Krull a s MIDNATTSOL se nám představuje Carmen Elise Espenaes. Sestry jsou si podobné nejenom vzhledově, ale i co do svého hlasového potenciálu. Tím chci jemně naznačit, že tím jste již získali dostatek informací o nové gothic-rockové kapele. Abych řekl pravdu, Espenaes-Krull klan mě již začíná lézt na mozek. Z této rodiny v posledních letech neustále proudí nové stříbrné kotouče, ale ani jeden, který by stál za trochu víc pozornosti. Ať už jde o ATROCITY, sólovky Liv K, rodinný projekt LEAVES´ EYES, či právě vycházející MIDNATTSOL. Ano, hádáte (čtete) správně, producentem je i zde Alexander Krull. Rád si tento můj názor nechám vyvrátit, nicméně mi přijde, že tento člověk produkuje alba, která mají vesměs nezajímavý, plochý zvuk. Hlavní problém však tkví v MIDNATTSOL. „Where Twilight Dwells“ je další ukázkou univerzální severské rockové hudby ve středním tempu, postavené především na ženském vokálu beze snahy o vlastní tvůrčí invenci ze strany hudebníků. Projev Carmen není ničím zajímavý, sice se děvče snaží a možná z ní bude technicky zdatnější zpěvačka než její sestra, ale, a to podle mne především, by měla dát do svého hlasu mnohem víc emocí (nebo alespoň nějaké…) a ne jen suše odzpívat daný text.
MIDNATTSOL jsou další kapelou, která se po goticku oblékla, nafotila se uprostřed zešeřelého lesa, v mlze či uprostřed slatinišť. Zpěvačka napsala dojemné/utrápené/zaláskované texty, ale hudba tu trochu vázne. Jenže hudba je to první, co člověk slyší a to první i poslední co ho zajímá. Jistě, spousta alb se dá brát jako dobré pozadí pro zcela jiné činnosti, nejsem si však jistý, že tohle Carmen a spol. zamýšleli. Pár pěkných melodií zaslechneme, nicméně „Where Twilight Dwells“ je jinak nudná deska, kterou když na dnešním trhu přehlédnete, vůbec o nic nepřijdete.
MIDNATTSOL jsou další kapelou, která se po goticku oblékla, zpěvačka napsala rádoby-dojemné texty, ale hudba tu trochu vázne. Přes jejich všeříkající vizáž se na „Where Twilight Dwells“ nikterak působivé hudby nedočkáte.
4 / 10
Carmen Elise Espenaes
- zpěv
Daniel Droste
- kytara
Christian Hector
- kytara
Daniel Fischer
- klávesy
Birgit Öllbrunner
- basa
Chris Merzinsky
- bicí
1. Another Return
2. Lament
3. Unpayable Silence
4. Haunted
5. Desolation
6. Enlightenment
7. Tarefall
8. Infinite Fairytale
9. Paleting
10. Dancing With The Midnightsun
11. Tapt Av Hap
Where Twilight Dwells (2005)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 51:17
Produkce: Alexander Krull a MIDNATTSOL
Studio: Mastersound Studios
Trošku zvláštní album ač celkem příjemné.Ale asi nedosáhne velého uspěchu. Některé skladby však májí náznak dobré hudby
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.